Je jasně vidět, že se firmy snaží přiblížit svým zákazníkům, byť často ne v té nejlepší možné formě. Jasným příkladem mohou být obvykle tištěné reklamy, kde najdeme nejrůznější příběhy klientů. To je časté u společností, které se zabývají nejrůznějšími službami, například pojišťovnictvím.
Tyto příběhy mají pár věcí společných – často je tam uvedeno jméno a první písmeno daného zákazníka, a místo jeho bydliště, například Adam N., Praha. To má dodat na autenticitě a důvěryhodnosti – daná firma se rozhodla zachovat anonymitu svého klienta.
Dále je postupováno podle jednotného scénáře: daný člověk se dostal do problému, avšak protože měl smlouvu například s danou pojišťovnou, snadno se z něj dostal a příběh měl šťastný konec.
Asi není třeba říkat, že se jedná o historky vymyšlené marketingovým oddělením. Pokud by byly skutečné, pak by bylo nutné, aby daný člověk svůj příběh napsal, a to v požadovaném rozsahu. Dále by musel poskytnout písemný souhlas s jeho použitím. Je tedy jasné, že je mnohem výhodnější si je vymyslet. Proč to ale firmy dělají?
Jak již bylo řečeno, snaží se přiblížit ke svým zákazníkům. V tomto případě jde o to jim názorně ukázat, jak jim může daná firma pomoci. Také má za cíl zvýšit důvěru lidí, neboť si přečtou, že i jiní, stejně jako oni, byli s danými službami spokojeni.
Tento trend už se však přesouvá i jinam. I v televizních reklamách již vidíme, že se snaží ukázat, jak znají každého jednotlivého zákazníka, a jak o něj pečují. Má to samozřejmě za cíl přilákat další zákazníky, vyvolat v nich dojem, že právě oni mohou být další, kterým je pomoženo.
Samozřejmě se v konečném důsledku jedná pouze o obchodní taktiku, která je velmi často realitě vzdálená. Vyplatí se tedy těmto příběhům nevěnovat příliš pozornosti, a vždy mít na paměti, že jsou vymyšlené. Je totiž dobré vybírat na základě nabídky, nikoliv reklamy. Pak je totiž menší šance, že se spálíme.