Second handy byly dříve úplné poklady. Vyrážely do nich celé rodiny, především s dětmi, aby obohatily svůj šatník a oblékly zde svoje potomky do levného, i když obnošeného a často i ne příliš kvalitního zboží. To však vůbec nevadilo, hlavně že tu bylo úplně všechno. Vytahaná trička s potiskem oblíbených postav nebo fešácká čepice, za které by lidé dali v normálním obchodu dvakrát tolik peněz. Kombinézy pro děti za facku i obnošené džíny, kvůli kterým se nemusely shánět bony do Tuzexu. Vlastně i dnes se obchází tzv. sekáče kvůli tomu, aby se v nich našel nějaký originální kousek, nejraději od luxusní značky. Jenže obrovský zájem z časů socialistického Československa už je dávno pryč. FAST FASHION Odpověď na otázku proč zájem o second handy tak prudce klesl, se skrývá nejvíce v tom, že zboží v něm spadá do rychlé módy. Přichází stále další a další módní novinky, které si však většinou ženy vezmou na sebe jen párkrát. Odloží je do skříně a potom dají na charitu nebo vyhodí do kontejneru, protože se ani nečeká, že oděvy budou příliš kvalitní a trvanlivé. I když zákazníci často a levně nakupují, díky rychlé obměně modelů se tvoří nadbytečné zásoby a zboží končí na skládkách. Na jednoho našeho obyvatele je to 20 kg oblečení ročně! CO S NÍM? Použité zboží k nám chodí nejvíce z USA, Velké Británie, Německa a Švýcarska, ale z něj to nejhorší jde do těch nejchudších států. Nekvalitní zboží u nás vytříděné však již třeba Afričané odmítají po bílých lidech nosit. Náš stát je především překladištěm tohoto zboží, kterého je k nám ročně dovezeno na tuny. Prodat je do chudých států už ale nebude možné. Také secondhandové firmy v zahraničí krachují, protože použité šaty nikdo kupovat nechce. Uvažuje se o recyklaci, ale zdá se být velmi drahá. Jako nejlepší se stále ukazuje zastavit fast fashion, neustálý hon na novinky.