O tom, že v podstatě každá země má svou originální kulturu. Ta obvykle daný stát reprezentuje, a obvykle si myslíme, že je přirozeným odrazem toho, jak tamější lidé uvažují a jaký mají temperament. Ukazuje se však, že tomu tak ve skutečnosti není. Ve skutečnosti zde hraje roli mnoho nejrůznějších faktorů, které působily v průběhu času a formovaly celkové mínění obyvatelstva, ale také jeho zvyky a tradice. V první řadě jsou to přírodní podmínky. Nesmíme zapomínat, že valná většina původních zvyků a tradic vznikla proto, aby umožnila lidem lépe přežít, zvláště v těžkém zimním období. To je ostatně také důvod, proč je většina slavností pořádána právě v tuto dobu. Ovšem týká se to například i preferovaného jídla – většinou je tradiční to, které bylo v minulosti dobře dostupné i pro masy, a naopak zakázané je to, které se například v daných podmínkách například snadno kazilo, případně bylo nebezpečné jej konzumovat. Dále je to samozřejmě historie daného lidu. Byli to spíše kočovní nomádi, nebo usedlíci, kteří mají v daném místě domov již po tisíce let? Je totiž jasné, že i toto bude formovat zvyky a tradice, neboť každý typ potřebuje k přežití něco jiného. Zapomenout však nesmíme ani na historii území samotného. Pokud bylo například dobyto jiným kmenem, pak je jasné, že tento sem přinesl své vlastní zvyky a tradice a došlo v podstatě k míšení kultur, kdy ta výsledná byla směsicí obou původních, která se ukázala jako nejlepší. A vzhledem k tomu, že k výbojům v minulosti docházelo k mnoha výbojům, je jasné, že v podstatě žádná kultura dnes již není původní. Proto bychom měli vždy přistupovat ke zvykům a tradicím jistě s respektem, ale také s pragmatismem. Původně se jednalo o způsob, jak co nejlépe přežít, který je dnes většinou již zbytečný. Jistě, mnohdy jsou dobré, avšak neměli bychom mít problém odmítnout ty, které nám již nevyhovují.