Čím se plní sodíková výbojka

Publikováno Autor

Sodík je alkalický kov, je natolik měkký, že byste jej mohli lámat rukou nebo stříhat nůžkami. V čisté formě se však vyskytuje velmi zřídka, nejčastěji se váže na další prvky, s nimiž tvoří sloučeniny, významné i pro náš lidský život. Z hydroxidu sodného se vyrábí mýdlo, kyanidem sodným se preparuje zlato a peroxid sodíku najde využití v potápěčské technice.sodíkové výbojky v pouličním osvětlení.jpg

K čemu se hodí siřičitan sodný

Siřičitan sodný – chemicky Na2SO3 je látka, kterou velmi dobře zná farmaceutický a potravinářský průmysl. Využívá se mimo jiné ke konzervaci některých potravin – jedním příkladem z mnoha může být sířené sušené ovoce. Je to vynikající konzervant, ale také médium pro výrobu fotografických ustalovačů a sodíkových výbojek.
V přírodě je sodík jedním z nejvíce rozšířených prvků, je velmi dobře dostupný a jeho zpracování nevyžaduje žádné zvláštní postupy. To bylo také důvodem, proč se s ním začalo experimentovat po druhé světové válce v osvětlovací technice. Vědci zjistili, že jej lze efektivně využívat v tlakových nádobách skleněných baněk, které podrobili zažehnutí vysokonapěťového elektrického výboje. První sodíková vysokotlaká výbojka se zrodila v první polovině 60. let a pro své mimořádné vlastnosti začala kralovat zejména v osvětlení veřejných prostranství.sodíková výbojka na okraji parku.jpg
Vlastnosti siřičitanu sodného uvnitř baněk využívá lidstvo dodnes, s těmito zdroji světla se setkáte prakticky v každé ulici a s největší pravděpodobností se s nimi budete setkávat i nadále. S nástupem LED reflektorů jsou sice sodíkové výbojky mírně ohroženy, ale nepředpokládá se jejich masivní velkoplošné stažení ze všech pouličních lamp. Mají totiž řadu výhod, především nízké náklady na provoz a údržbu a praxí ověřenou technologii výroby. Jsou to dosud nejsilnější zdroje umělého světla, jaké známe, dokonce výkonnější, než metalhalogenidové a rtuťové výbojky.